Prostřední Bečva, ležící v údolích Rožnovské Bečvy, Bacovského potoka a Kněhyně, je středně velkou obcí s 1700 obyvateli se silným zastoupením cestovního ruchu. Součástí katastru jsou také Pustevny s nezaměnitelnou architekturou a Čertův mlýn dosahující výšky 1206 m.n.m. Na území se nachází několik stovek rekreačních chat a dvacet výletních středisek. Současným centrem prochází významná cyklotrasa Valašské Meziříčí – Horní Bečva.
Obec vznikala v průběhu 16. a 17. století pasekářkou kolonizací. Vzhledem k roztroušené zástavbě v jednotlivých údolích bylo dlouhou dobu správním centrem Hutisko, kde se nacházel i kostel. V polovině 18. století byla založena sklářská huť v Kněhyních. V 19. století je vybudována škola. Na začátku 20. století se obec osamostatňuje a vznikají zde objekty pro drobný průmysl (pily, cihelna…). Počet obyvatel je zhruba neměnný posledních 100 let.
Současné centrum okolo škol vznikalo až po 2. světové válce. Měřítkově odlišné hmoty Jednoty, domu služeb, mateřské školy a bytového objektu, dále pak novodobá zástavba rodinných domů („štokáč“ na čtvercovém půdorysu) tvoří nejasně definovaný obraz prostoru středu vsi. Urbanisticky ne úplně šťastné situování nového kostela a hřbitova (počátek 21.století) na svah nad hlavní tah na Slovensko při okraji obce také nepřispělo k posílení výrazu centra. Navíc i současná poloha obecního úřadu u restaurace Zavadilka se jevila jako odtržená. Centrum obce nebylo jednoduše k nalezení.
Celkově bylo potřeba řešit základní provozní vazby – směry pohybu chodců a aut a parkování nebyly jasně definovány (chodníky na nevhodných místech, absence přechodů, široká nebezpečná křižovatka, parkování na trávě, štěrku resp. kdekoliv to jde, atd..). Velké neurčité plochy, sloužící buď pro parkování nebo pouze zarostlé travou. Do prostoru návsi nebyl vůbec zapojen fenomén vody – řeky Bečvy. Byl skryt za neproniknutelným houštím náletových dřevin.
Také blízká plocha před sokolovnou s vyžilým objektem koncertního pódia a špatně udržovatelným prašným povrchem s chaotickým parkováním automobilů působila příliš provizorním dojmem.
Našim návrhem jsme se snažili podpořit vznik fungujícího osobitého a soudobého středu správné valašské dědiny. Středu více rozpoznatelného působícího větší gravitací než před realizací. Středu s bezpečným veřejným prostorem.
Jasně jsme definovali prostor návsi (dlážděný povrch, aleje stromů vymezující ulici, parková úprava mezi silnicí a řekou). Určili jsme místa pro parkování (auta nebudou stát kdekoliv). Zapojili jsme řeku Bečvu do života vsi (přístup po schodech ke hladině, vykácení náletových dřevin —> vizuální kontakt s vodou). Doplňujeme nové objekty dávající místu funkční náplň (logické přemístění obecního úřadu, altán, nádoba s vodou – pítko, objekt pro kontemplaci).
První etapou a spouštěčem celé přestavby byl nový objekt a úprava plochy u sokolovny. Dřevěná stavba v sobě sdružuje krytou terasu bufetu a pódium pro vesnické koncerty. Výrazný kruhový betonový parket pro Prostřední Bečvu tak typický, kruhy u dvou navržených lip poskytujících stín a zatravňovací bodová kruhová dlažba jsou estetickou vodící linií prostoru před sokolovnou.
Další etapou byla nová náves, vytvářející lépe definované, rozpoznatelné a charakteristické centrum valašské obce ve stávající nekompaktní struktuře. Pevný povrch, vydlážděný místním pískovcem, je doplněn alejí stromů vymezující ulici. Mezi silnicí a řeku je vklíněna měkká parková úprava s drobnými ikonickými objekty kaple a viničního altánu. Dřevěná fošnová konstrukce zelené střechy altánu je podepřena čtyřmi kamennými pilíři. Vytváří jednoduchý otevřený prostorový prvek v parkové části návsi a přímo komunikuje kamennými schody s přilehlou řekou. Objekt pro rozjímání je opět jednoduchá hmota. Vytváří však uzavřený prostor pro kontemplaci s dopadajícím světlem horního nasvětlení pomocí úzké okenní obruče. Dřevostavba v interiéru přiznané rámové konstrukce je opláštěna šindelem odkazujícím na místní tradiční stavební techniku. Především dřevo a místní kámen zde jako hlavní motivy utvářejí zamýšlenou osobitost místa.