Místo na úpatí Veřovických vrchů v zapadlém údolí utváří charakter rozvolněné zástavby domů ve zvlněné krajině. Návrh nového domu na místě, kde stála původní dřevěnice, extrahuje jej í původní hodnoty, které jsou adaptovány a jako nové použity. Vzniká princip krajinného domu. Ten vychází z danosti podstaty místa, svahu, zahrady ze sadem a přilehlé cesty vlnící se krajinou vzhůru. Dům vyrůstá ze země ze zbytků kamenného sklepa, platformy původního obydlí. Vyrůstá však jen do nejnutnější potřebné výšky. Vzdouvající se kamenná skalka podporuje zelenou střešní plochu. Domek je integrální součást í krajiny i když je použito čistě racionální formy nijak nekalkulující se sentimentem historizujícího tradičního pojetí. Otevření objektu hlavně ze svahu dolů, do sadu a k výhledům přináší výhodné utváření soukromého prostředí v obytné části. Dům se celkovým pojetím nenásilně straní pohledům kolemjdoucích. Nové zápraží přístupné z obytných místnost í obložené dřevem a pevná kamenná hmota nesoucí zelenou louku na střeše jsou hlavními koncepčními motivy. Odkazují se na historickou a krajinnou stopu.